vylet II

26. července 2011 v 20:23 | Ondrasek
Pokracovani ze vcerejska. Dneska se k tomu fotbalu snad uz dostanu.


Takze nedele. Ono tedy zacatek nedele byl dost ovlivnen predchozim vecerem. Plan byl ze pujdem na turu. Samozrejme ze sami, jak jinak. Jenze to nam zakazali. (jsem docela rad, v tech kopcich bych se nerad hledal sam) a ze delaji turu na dve hodiny nebo treba na ctyri. Odpoved byla zcela ocekavana, dvouhlasna. Bruce - tak maximalne hodinu, pak stejen umru. Helena - tak jo to je super! Tak na tu sestihodinovou. Rano vstavat v sedm? Super! Nastesti nas nechala spat az do osmi.

Malinko odbocim, na dobu odjezdu z hotelu domu. Bruce do navstevni knihy, pripsal pouze dve pripominky: zadne medvedy po ranu, a jestli muze pokojska ustlat postel az po tom, co z ni vyleze.

Takze rano v osm kdosi rozrazil dvere, skocil na postel a kricel: sem medved, sem medved a jdu vas vzbudit! Helena po ranu plna energie proste hupla mezi nas a probudila. Polomrtvy sem se posadil na postel a nechapave koukal co se deje. bruce odolaval podstatne dele. Medved nemedved, neco zavrcel, ale jinak to snim moc nehlo. No a do toho se vlozil Pierre a s pokrikem neceho francouzsky, prevratil Brucovi matraci tak ze chudak skoncil objimajici svuj polstare i s perinkou pod tou matraci. I nadala se tvaril ze vstavat nebude... ale uz dva smysl jeho poznamka pri odjezdu :)

Bydleni v hotylku, to zni trochu jinak nez byla realita. V zasade to bylo nekolik kamennych domecky pohazenych v zarostle zahrade s drevenou striskou, dva pokoje slepene k sobe se spolecnou koupelnou, drevene rosty na podlaze, banonvniky a kavovniky pred okny. Proste ekofarma po Indicku.

Cestou na snidnai jsem prosel kolem nekolika zenskych v sari co sedeli na velke celte a prohazovali hromadky kavovych zrn a vybiraly ty spatne pryc a pres eskutecne mnozstvi kvetoucich veci se prodral do velikeho kruhoveho altanu se strechou s suchych palmovych listu a cekal az prinesou snidani. Kava kterou prinesly byla neskutecne dobra, proste domaci.

Pozbirali jsem par veci a sli na vylet. Krajina je to nadherna. Chvilemi jdete lesem, nebo skoro dzungli, jinde je to spis louka s vysokou travou, voni po bylinkach a koreni a hlavne po citronu, protoze vsechan ta trava je citronova. Takze celou cestu nedelam nic jineho nez ze zvykam citronova stebla. pruvodce ma modrou kosili a kumove pantofle, jho kamarad sukni a klacek. Cesta stoupa strme vzhuru, jinam to z toho udoli stejne nejde. Za mnou si Helena neustale o necem povida a Bruce nadaval ze do kopce nejde, ze na to nema kondici. Ale dohromady je to desna legrace. Porad se vtipkuje a ponekud sussi britsky humor evidentne vsem vyhovuje. Teplota je docela vysoka ale ne prilis, je pod mrakem nebo spis v oparu, jdeme hluboko ve stinu lesa a mam dlouhe tricko, v zasade abych se neodrel, ale kazdopadne to ve me vyvolava pocit ze slunce neni to ceho bych se mel bat. Je. Namornicke trcko ma velmi siroky vystrih a to co jsem mel vecer za krkem, toho se nemuzu dotknout jeste dnes. Asi bych si na tech zadech usmazil i vajicko.

Cestou clovek potka spoustu zvlastnich stromu se zvlastnim ovocem, kdyz zbytek skupiny zrovan ne uplne hlucne debatuje o filmech da se zahlidnout stado divokych buvolu, nebo treba mala tlupa opic, co ale velmi rychle zmizi ve stinech nekde nad hlavou. Tesim se az si stahnu fotky z tech peknych fotaku co s sebou meli. Ta krajina s vrcholky obalenymi oblacky bylaproste nadherna.

Po hodine a pul jsem dosahli prvniho vrcholu, Bruce vypadal ze dychani je neco naprosto zbytecneho, ze to proste delat nebude a Helena dostala ukol sepsat horninovy report, protoze ti dva se nemohli dohodnout jestli ten tunel, co prave naplanovali, co povede primo nejkratsi cestou dohotelu, budou delat razenej nebo odstrelovanej. Vrcholek sme obesli po vrstevnici, to vsechny dost odpocalo a pak sme si jeste udelal kratky piknik na takovem skalnatem placku. Mandarinky, mangosteen, trochu ginu.

Burcovo nejvetsi prani, a vlasten nas vsech, bylo videt slona. Slonich hromadek bylo vsude spoustu, ale slon zadny. Pruvodci koukali do dalky, rikali: na protejsi strane by byt mohli, ale asi jsou schovnai, preci jen se boji a vychazeji az vecer. Takze pro zatim jsem si museli vystacit s buvoly a opicemi. Ale v indickych horach je sranda. Nejen ze kdyz ma clovek s sebou takvouhle spolecnost ze se vyblbne tak nejak automaticky, ale kdyby nahodou to nestacilo muze si zahrat ten zminovany fotbal. Ono totiz suche sloni hovno je pomerne pevne, lehke, kulate a velike asi jako hazenkarsky mic. Apokud nejste fotbalovy typ, suche buvoli hovno je vynikaici frisbee. Lehounke, soudrzne, a velmi dobre drzi smer. Takze si holt musit predstavit architekta, tunel inzenyrku, mostare, a vysokeho managera jak pobihaji po paloucku na vrcholku hory a hazou si suchym kravincem.

Cesta, teda spis ta uzounka vyslapana pesinka nas pak zavedla k vodopadum. Jeden mensi, ten jsem videli od zdola, a druhy hoodne veliky, ten bohuzel jen zezhora. Je skoda ze je to Indie, vodopad uprostred dzungle neni krasne ciste misto kde se clovek ma chut vykoupat. Plave tam spousta pantofli, pet flasek a pradla co jim uplavalo pri prani, a kdovijaky jiny bordel, hrozna skoda. Pro zvedave, kdyz zadate do google earth - elephant valley, karnataka, india. Tak ta malinkata vesnicka co k ni podle mapy nevede silnice to je ono, a kousek po proudu reky je jeden vodopad a po 100 metrech dal druhy, a pak je tam to neskutecne udoli.

A tak jsem chodili a chodili, hromadek po slonech bylo cim dal tim vic, a pruvodce porad rikal to oni sou urcite ve vedlejsim udoli, a nebo na duhe strane. Pak nas nutil prechazet reku po takovem klacku i kdyz kousek vedle byla pomerne pohodlna cesta po kamenech. Ale jeho duvod sezdal rozumy. Pry: tamje vosi hnizdo, to staci aby vas bodly dve a je po vas, a pak nam nad hlavou zakrouzilo neco s kodovym oznacneim "neseremedturboagresor" velky jak moje dlan. Mam pocit ze veta, ze sloni jsou na druhe strane udoli byla od zacatku jasna. Ze si davaji pozor aby sme je videli pekne z dalky. Protoze v jednu chvili zacaly byt hromadky pekne cerstve. Cerni pruvodci ponekud zbelali a velmi peclive prohlizeli kazdy kousek okousane travy jak moc je cerstva a honem nam vysvetlili ze po rovine se klickuje, a pokud to jde bezi se z kopce, do kopce to totiz slon moc dobre umi a ze stromu vas sunda i s tim stromem.

Ke konci vyletu se najednou les kolem nas trocu zmenil a zjistili jsem ze se nachazame vlastne na poli. takhle to zni divne, ale stromy kolem mely vetve az nahore a dlouhe stihle kmeny, nektere z nich byly mango, kolem kazdeho kmene se pnul pepr, v prostoru mezi stromy staly kavove kere, a vsude pod nimy zelene lupeny tamariku, koren se vari susi a je to koreni.

Pak uz jen pojist, popit, sehnat ridice, a nechat se odvezt na nadrazi.. Dve hodiny autem, prolozene nakupovanim ovoce, jack fruit u cesty, shanenim klasicke koly ve skle, invaze do .... "mista kde se da jist". Vlak, houpajici se pelanda spanek a v pondeli v sedm v Chennai. Domu, do sprchy, do prace. Spalena zada, bolave nozicky, a uzasny vylet.

Dobrou noc
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 máma máma | 27. července 2011 v 5:46 | Reagovat

úžasný.... že by se ti tam začínalo líbit?

2 Lenka Lenka | 27. července 2011 v 7:41 | Reagovat

skoro to tak vypadá :)

3 Tomina Tomina | 2. srpna 2011 v 10:53 | Reagovat

tak takhle bych si to představoval...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama