vylet

25. července 2011 v 16:38 | Ondrasek
Tak jsem konecne opustil povalovani se o vikendech v posteli a vydal se na vylet.
Aneb o tom, jak si zahrat fotbal v indickem pralese.


Nebylo to tak uplne planovane, spsi to bylo pekne necekane. Ale bylo to bajecne. Minuly tyden ve ctvrtek prisla Helena (Chcete tu vysvetlovat kdo je kdo? No pro zacatek jo, i kdyz jsem to v predchozich clancich psal), zenska z ceska, tunel inzenyr,neskutecne mnozstvi energie, nemozna zastavit, ze planuji nejkay vylet meli byt 4 nekdo (nemam tuseni kdo) nejede jestli chci jet. tedy spis to znelo jako oznameni - jedes! Tak jo. Plan je, v patek nekam vlakem pres noc, tam neco videt, pak nekam autem tam byt, pak nejak na vlak a pres noc domu a v pondeli v 7 rano prijezd a hura do prace. To by se dalo nazvat jako plan, i kdyz bych v tomnasel par chybejicich detailu ale to je jenom drobnost. Tam co jedem jsou asi hory ma byt zima vem si neco tepleho. Pribalil jsem svetr, ten jediny co tu mam a par tircek a doufal ze to bude stacit.

Premyslim jak to delit do odstavcu. Po hodinach? Mozna.

V patek po praci, bez zastavky doma rovnou na nadrazi. (sem bych asi mel vlozit fotku, mam ji. Ale je to nejake komplikovane, tak zustanu u textu a fotky pak dam na rajce a pridam vam sem odkaz)

Nadrazi v indi, je presne dle vsech ocekavani. Nekolik neuveritelne hubenych zebrajicich indu nebo indek s ditetem v naruci a srdcervoucim pohledem. Velke mnozstvi, opravdu velke mnozstvi, lidi s vaky, krabicemi, taskami, co ceka na vlak. Spoustu lezicich nebo spicich lidi, mezi tim pradavci vseho mozneho, nekolik policistu, vseobecny zmatek, trochu bordel, trochu dost a nekolik desne dlouhych oprejskanych vlaku. Nase skupinka se sesla, (Ja, Helena, Bruce - britsky, lechce priplesly, 51 lety gentleman a Pierre, francouz, jeste trochu starsi, kolik presne nevim, MD u naseho konzultanta (asi MD nebo neco tak) dokonce nas nasel, znamy znameho pres nejakou firmu co pomahal zajistovat jizdenky, ind. Takze nam pomohl najit spravny vlak, spravny vaghon i spravne kupe. Nasednout, uvelebit a vlak se rozjel.

Zapomnel jsem napsat, ze jsem z toho vyletu mel malinko strach, protoze tahle trojice den pred tim vyrazila do obchodu koupit si nejake teple obleceni, a vratili se se spolecenskymi hrami nekolika lahvemi vina a zadnym oblecenim.

Po rozjeti vlaku, se otevrelo vino, nekolik salamu dovezenych z cech, par syru ze stejneho zdroje (Jitka prijela den pred tim) nekolik podobnych veci z francouzskych zdroju a vrhli sme se na spolecenske hry, tedy na jednu. Ono to bohate stacilo, aby clovek nemohl smichy dychat. Hra se jmenuje Jenga (pro ty co nevedi tohle je odkaz) a zkuste to hrat na pdlaze jedouciho rychliku po indicke krajine. Varianta podrzim to jednou rukou odzhora a druhou vyndam kosticku se ukazala jako pomerne kompliovana, presto jedina mozna.

Stacilo to na to, nastvat nemeckeho turistu ze sousedniho kupe, ze je pulnoc a jsem preci jen ponekud hlucnejsi skupinka.

Rozlozit postele - dve palandy proti sobe, a pokusit se spat. Vysledky nic moc, hluk, neskutecne to hazelo a byla stridave desna zima a nebo priserne horko. Cesta indickou noci.

Rani pristani ve meste Madurai. Neco okolo pul pate. Slunce pomerne vysoko na obloze, probouzejici se mesto. Ne tak rusne a plne vseho jako Chennai, ale jinak skoro stejne. Cekal nas ridic a rovnou zamiril k chramu. 16 acru, barevne veze, kamene sloupy. Fotky budou na rajceti. podrobnejsi pocit malinko pozdei. Nejdriv to shrnu. Chram, chozeni, koukani, foceni, brzdeni heleny, ze kdyz je tam cedule, "cizincum vstup zakazan", "pouze pro hinduisty" a policajt na ni krici, ze tam nema lezt, ze se opravdu nema s usmevem hadat a prelezat plot. Po opusteni chramu spociva program v pokusu nasledovat kulovy besk (Helenu) ktera miri od trziste k trzisti od obchudku k obchudku, vsude vsechno ochutna, vyzkousi, a po pruletu za sebou zanecha zcela zkprnele domorodce, kteri prave videli neco o cem si budou jeste par let povidat.

Pak Znovu auto a jeste nekolik, pomerne velikych a dulezitych chramu.

Vsechny ty chramy jsou hrozne zvlastni zkusenost, Jsou krase, jsou velike, neco je vytesane ve skale, kamenne sloupy, pagody pokryte barevnymi sochami, ornamenty na stropech, sosky, symboly. Cele je to velmi spiritualne silna zalezitost, Clovek citi jak kazde gesto a kazdy detil mam svuj smysl a kolik dlouhych a komplikovanych obrady je potrba splnit. Kazdy si sunda boty, pohladi tuten kour, tamhle se pokloni sosce, tady si udela tecku barevnym prachem. Jenze je to Indie, zeme ktera v mych ocich zapomnela co byla. To znamena ze vsude sou davy lidi, uvnitr chramu je stanek a prodavaji se v nem plastove pistolky a zvykacky. Steny sou pocakane od protekajiciho stropu, soska na podstavci (30 cm vysokem, drevenem) posrana od holubu, voda v dire u zdi hnije a smrdi, tamhle nekdo zapomnel rezavy zebrik, v koute stoji ks ve tvaru plastoveho tucnaka a chudak slon mechanicky vybira mince a pokazde za to polozi dane osobe na chvili chobot na celo. Kam se podela mystika, pokora, atmosfera, kdo vi?

Takhle probehlo cele dopoledne, a pak uz nas cekala trihodinova cesta do hor. Nadherna. To jak me nezaujala mesta, v zasade ani vesnice, o to vic se mi libi krajina. Kolem cest rostou kokosy a banany, plan se tahne daleko k obzoru k horam ponorenych v mlhavem oparu. Mijime spoustu cihelen, kde susi cihly na slunci a pak je skadaji do vysokych chysi z bambusu a palmovych listu. Proste krajinu jsem si zamiloval.
A samozrejme ze tri hodiny jsou dlouha vec a je potreba zastavit. A jak myslite ze zastavka probihala? Helena vyskakuje z auta a vrha se ke stanku a vysvetli prekvapenemu indovi, ze plasty jsou spatne pro enviroment, a ze musi nutne dostat tu malou colu ve skle, ze nepotrebuje brcko, ze ma vlastni, ze ta cola musi byt studena, me donuti domichat z toho mala cuba libre, i kdyz je v indii zkazano pit alcohol na verejnosti a nez se usadi na obrubnik jeste si stihne zamilovat dve stenata co si hraji okolo, pozdravit se s nekolika kolemjdoucimi a pochvalit male, zcela konsternovane, holcicce jasmin ve vlasech.
Chvili jsme sedeli nez kolem prosel chlapik a v ruce drzel lahev piva. Ukazalo ze mame za zady mistni "hospodu" jdeme na pivo. Myslim ze to bylo poprve co do techto prostor vstoupila zena, a jeste k tomu byla bila a blondata. Ocekavame ze o teto udalosti se tam bude povidat jeste dlouho, protoze kazdy z tech chlapu se s ni musel vyfotit, vetsine svitili oci jak malejm detem u stromecku, a divim se ze nam ji neukradli.

Pak jsem jeste meli zastavku u prehrady. Chvili obdivovali vodni dilo a sedeli na brehu, poslouchali vlny a vitr. Podle me nadherne misto na kiting, nebo proste jen sailing.

Zbytek cesty do hotelu uz byly jen serpentyny, ktere se norili hloubeji do dzungle, silnice kontrolovana opicaky dohlizejicimi z patniku, a nas vydeseny ridic, kdyz mu Helena sebrala na par kilometru rizeni.

Nakonec jsem dorazili do malinkate vesnicky uprostred dzungle a ubytovali se v hotylku na male indicke ekofarme.

Dostalli jsme veceri, posedeli u taboraku a chvili povidali. Predpokladam ze nikoho uz neprekvapi fakt, ze nekdy okolo 11 vecer jsem hrali badminton pouze pri svitu taboraku a zatahli do hry i mistni personal.

O nedeli a horskem fotbale az zitra, dneska uz nemuzu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 máma máma | E-mail | 25. července 2011 v 21:54 | Reagovat

se už těším...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama