37 hodin

4. května 2011 v 18:24 | Ondrasek
znovu oteviram tenhle blog a budu se snazit psat neco zajimaveho z cest. Dnes nevim jak mi to pujde, tech 37 hodin je totiz beze spanku. Muze se stat ze tu budou jen rozhazena pismenka, protoze usnu na klavesnici.



Premyslim kde zacnu. Asi trochu odlehcene, jeste o den drive. Dopredu se omlouvam jitce, ze si z ni budu delat malinko legraci. Jitka, tedy moje sfova, odjela uz o nekolik dni drive. Jenze, jak to u zen a divek byva, na letisti, musela zanechat cast obsahu zavazadla kvuli prilis nizkemu vahovemu limitu, a nektere "zbytecnosti", jak je sama nazvala, zapomnela doma. Byl jsem tedy pozadan abych je za ni privezl. Dostaly se ke me dve docela objemne tasky, a informace, ze si treti mam vyzvednout u ni v byte. Chlap si bali veci malo, krosna je velika, zkusim to tam nejak natlacit - dojel jsem si pro tasku. Prekvapilo me jakou, nic moc, spis osuntelou tasku sem dostal, to u Jiti nebyva zvykem. Oranzova asi sustakova.. no, neresit hodit pres rameno a jit. V prvnim obchode kam jsem vstoupil, predvedla prodavacka klasicky opovrzlivy pohled "ten si stejne nic nekoupi", ale jen jsem udelal dva kroky uz u me stala a usmivala se a nabizela a co bych chtel... chvili sem nechapal, pak se kouknul na tu hroznou tasku a bylo mi jasno. Napis Prada.
Kdyz jsem milou pradu zacal doma rozebirat, ze to pridam k sobe do zavazadla, prisel dalsi sok. Nejprve jsem z ni vytahl dvoukilovou plysovou berusku. Nasledne plnou skalu barev na nehty. A pak caje. (vozit caje do indie?!) plna igelitka pytlickovych caju... V konecnem vysledku jitiny veci zabiraly skoro polovinu objemu meho zavazadla.
Takhle jsem vecer dobalil, a cele dalsi dopoledn do te tasky pridaval dalsi a dalsi drobnosti, sam nechapu jak se tam vsechny vesly.
V utery me maminka odvezla na letiste, zanechal jsem doma nepekny neporadek, odevzdal klice, rozloucil se s avokadem a hura na vylet.
Pri odbaveni jsem zjistil ze mi prehodili krestni jmeno a prijmeni a ze mi s tim mozn abudou delat pakarnu, (nedelali) udelal posledni telefonaty a sel si sednout do letadla, zaludek i hlava trochu meli problemi s cestovni horeckou, ale zatim dobry. Po pul hodine sezeni v letadle, stale u stojanky na prazske ruzyni, nervozita narostla, ze malem tim zaludkem vyskocila a utekla. Nekdo neco opravil v motoru a cekalo se pry na ptvrzeni ze to opravil spravne. Cekalo se hodinu a kousek. Vzhledem k tomu, ze kapitan hlasil ze v dubaji bude trochu frmol na letisti a ze nam na pristani udelaji taky male spozdeni, a ja mel na prestup puvodne 2 hodiny, tak misto klidneho pospavani sem cucel do blba a ne a ne zabrat. Na prestup zbylo 15 minut a akorat to jen tak tak vyslo.
Letadlo z Dubaje je plne indu, stouchaji se, meni si mista, neco chteji, stebetaji, nevoneji... dorazil jsem v osm rano mistniho casu aniz bych zahmouril oka.
Chennai ma letiste male, myslim ze i mensi nez Ateny, horke, a opet plne stouchajicich se indianu. Zjistil jsem ze mi meli v letadle dat nejkay formular ktery mi nedali, ze ho musim najit, vyplnit, vystat silenou frontu, vyplnit znova, porotoze se jim neco nelibi, vystat tu frontu znova, hledat krosnu co nekdo stihl sundat z pasu a postavit do kouta, hledat cloveka co me ma odvezt. Toho jsem asi nasel ale tu cedulku jsem v davu jen zahlid a on ji hned schoval a vrhnul se na me, takze jsem az do prijzdu do hotelu netusil jsetli jsem opravdu ve spravnem aute.
Teda aute, spis po boku sileneho pilota motoroveho clunu. Auto bylo pekne, ciste, vychlazene tak akorat, ale to co se delo okolo, a to jak ridil? Pruhy na silnici nikdo nerespektuje, proste je tam tolik rad kolik se vejde, motorkare upozornujete, ze se vam tam mota, pratelskym postouchnutim boku naraznikem, mezi auta se pasujete doslov a na centimetry. (lehke milimetrove zavadeni o cizi zrcatko, nebo bok kamionu, probehlo z tu cestu 9x, dulezite je pouzivat klakson v jakoliv situaci a pokud mozno jim nahradit jakekoliv mozne signaly, blinkr, brzdovku, proste cokoliv. Chodci zasadne jdou stredem silnice a vozidlo je miji tak, ze si o krasna sari zen ridici omyvaji predni okenka. A to vsechno doplnime - ridi se v levo!
Mesto je spinave, polorozpadle, preplnene, silene, nechapu jak bych se po nem mohl jako turista pohybovat.... a vite co, jdu spat, zbytek dopisu zitra...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Carol Carol | 4. května 2011 v 19:18 | Reagovat

Bavím se už teď :-) těším se na další. Tvá věrná čtěnářka...

2 Ajec Ajec | Web | 4. května 2011 v 21:00 | Reagovat

hura, alfred na miste, byt jsem chvili premyslela, proc ses loucil s advokatem :D

3 CJK CJK | Web | 4. května 2011 v 21:03 | Reagovat

hmhm, to vypada jako pohled "z druhe strany" - Prada, ridic cekajici na letisti... :))
Jsem zvedavej, za jak dlouho budou "Indiani" titulovani i jinak... ale mozna, ze "z druhe strany" jednomu ani tak moc vadit nebudou... ;)

4 Lenka Lenka | 5. května 2011 v 6:32 | Reagovat

jé, a jsme zpátky u ondráška :)
piš a užívej.

5 Ondra Ondra | 5. května 2011 v 9:03 | Reagovat

no pohled z druhe strany to uplne neni, ale je pravda ze nejsem turista z batuzkem ale kravatak v kanclu. a v kanclu sou sami indiani, myslim ze titulovani jinak nebudou, podle me si tohle zaslouzi, nejen ze jsou z indie, ale dokazi se svou krajinou (kancelari) zcela neslysne plizit a byt k nenalezeni az neviditelni...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama