Obycejny den – patek

24. května 2008 v 0:57 | Ondrasek
Nebudu ale uplne predbihat a zacnu tim obycejnym tydnem pred tim...

Uplne obycejny tyden zacal uplne obycejne. O vikendu se mi strasne nechtelo nic delat, a take jsem nic neudelal. Takovy moralni upadek, ztrata motivace. Ale jeden model bylo preci jen potreba dolepit. Tak jsem se rozhodl, pustim se do toho v pondeli rano. Nejak tu motivaci proste povzbudit. Nebo tedy spis nez motivaci , tak sebe. Donutil jsem se vstat pomerne brzo a dokonce jsem dokazal u toho chvili sedet. Presne do te doby nez motivace dostala dalsi ranu. Zavolala mi tymova kolegynka ze se na to muzu klidne vykaslat, ze ani nemusim do te skoly chodit, protoze studenti se rozhodli stavkovat.
Proc? Poslouchal jsem nekolik ruznych nazoru a shrnu je tim co rekla Marina: Stat hodla legalizovat soukrome univerzity, protoze momentalne jich tu nekolik funguje, ale jejich studenti na konci studia musi odjet do zahranici a tam si nechat dat diplom. Stat soukrome vzdelani nepovoluje. Ale hodlaji to zmenit a soukrome vysoke skoly uvolnit. A kdo se bouri? Studenti. Ze je to nefer ze ti bohatsi si budou moci zaplatit skolu a oni se tam nedostsnou. Dale jim vadi, ze v ramci techto novych zakonu dojde k limitaci delky studia na vysoke skole. Zmena je ze "zadnych limitu" na "desetinasobek standardni delky" (to se jim tedy pritizi...) Jo a abych nezapomnel, tak jeste si stezuji ze, i kdyz jim skola plati vsechny ucebnice, vetsinu tisku, plati spoustu penez na opravy posprejovanych fasad a ponicenych mistnosti od punkovych party, tak jim nedava zadny material na modely. Chudackove si ho museji kupovat samy a ono to neco stoji. A tak mam cely tyden bez jakekoliv motivace, a bez jakychkoliv terminu.
Sedavam ve skolni kavarne, to znamena zelezna zidlicka na skolnim dvore, a nad kavou probirame co s projekty a v ostatnim case vyrabim vizualizace pro sve ceske kamarady diplomanty. Tehle prace je dost, takze alespon mam co delat. Sem tam zajit na pivo a ve ctvrtek vecer na veceri v rakouskem stylu. Pozvanka od erasmaku. Gulas s nudlemi a bramborovym knedlikem. Pozor, knedlik po rakousku s atenskym prizvukem, tedy asi neco uplne jineho nez bylo v palnu ale dobre to bylo.
No a tim zacina patek. Po trech hodinach spanku, nahlem napadu, ten vyvstal jeste ve ctvrtek dopoledne a tentokrat nikoliv z me strany, a jeste nahlejsim rozhodovanim, vstavam v sest hodin a vyrazim s plavkami v kapse smer nejake atenske predmesti. Jedeme raftovat na pelopones. Ja vim ze jsem o tom uz mluvil pred tim, ale tohle s tim nema nic spolecneho, jini lide, neni to pres skolu a vubec tamto jsem nejak z lenosti zavrhnul.
Na zminenem atenskem predmesti jsem nalozen do auta. Samozrejme auto ma zpozdeni, ale na to jsou tu vsichni zvykli. Po pul hodiny krouzeni okolo Aten, to mesto je vazne velike, zastavujeme u pumpy na kafe a cekame na druhy vuz. Ten ma take spozdeni..... skoro hodinu. Ale v posadce panuje klid a dobra nalada, jako by s tim vsichni nejak pocitali. Asi pocitali, ja tedy ano. Celkem jede osm lidi z ruznych fakult a jedemem na reku jmenem Lusios do vesnice Karithea.
To znamena ze se zase vracim na znama mista. Takovych nahod je cela rada a behem pobytu tady uz jsem si na ne zvykl. Tuhle vesnici jsem navstivil v ramci jednoho skolniho vyletu za poznanim... ne, cestou na pozemek pro atelierovy projekt. Stal jsem pred tim na hradbach a koukal do hlubokeho uzkeho udoli a rikal si, jak zavidim tem tam dole, jak si pekne padluji. Sice mi to soucasni spolucestovatele neveri, ale kdyz naviguju cestu bez mapy, upozornuju n adetaily jako "za zatackou po leve strane pstrosi farma" tak trochu znejisti a kdyz na konci ukazu na barak a reknu tam je ta pujcovna, i kdyz cedule je povesena az z druhe starny tak uz se tomu jen smeji.
Dostali jsme neopren ponozky a padlo. Kecky vlastni, takze moje bile lehce (opravdu jen lehce, nesmejte se mi) derave kecky uz asi dostali posledni ranu. Naskladaly nas do landroveru asi tak jako se skladaji vysadkari do vrtulniku a odvezli proti proudu reky. Tam byly dva male krasne rafty, vesticky a helmy. Kratka instruktaz a hura do proudu. Vody bylo malo, alespon tedy na mistni pomery, ale stacilo to. Rikali ze obtiznostni stupen 3.5 . No znamena to, ze to neni zadna divocina ale sranda na tom je.
Reka se vlni hlubokym udolim, stromy jsou neuveritelne zelene a porostle brectanem, mnohdy se nad rekou uzaviraji do uzasne klenby. Skaly maji fascinujici barvy a tvary a voda je dokonale pruzracna, oficialne potvrzena ze pitna, i kdyz trochu studena. Takze v zatocinkach mezi perejemi nabiram hrsticky a piju. Je to uzasny pocit, proste si jen tak pit z reky.
Nektere pereje sjizdime pozadu, na jinych se tocime jak kolotoc a nektere z obtiznejsich pasazi sjizdime i na vybornou, az na jednu vyjimku kdy se raft zasekl mezi dva kameny a voda sla horem az nase lodicka proste nebyla videt. No co, vystoupit a nastoupit. Funguje to.
Pri pauze jime susenky a pijeme caj a nekteri si zajdou skocit ze petimetrove skaly do reky. Skalali jste nekdy z odrazu z mista pres vetev stromu v helme a veste salto? Ja uz jo.
Po sesti kilometrech reky a asi ctyrech hodinach plavby jsem rafty vynesly do schodu nalozili na auto a byli odvezeni zpet na zakladnu. Tam se vsechno tak nejak rychle svleklo prevleklo zahodilo a vsichni se nekam vydali. Na to moje jazykova znalost nestacila, a vubec to vypadalo ze vetsina lidi nema tuseni co se deje.
Jdeme? Kam? Tam. Aha. Nasleduju. Most. Lano. .... Pockat!!!!
Pod mostem je mala ricka, spis potok, ale je dvacet metru hluboko. A ten chlapik mota spagat k zabradli a uz na me navlikaji postroj. Slanit... ste se zblaznili... lana vypadaji pekne, karabyny profesionalne, sedaku bych take duveroval, ale on to privazal k totalne rezavemu zabradli! Do zabradli jsem chvili nenapadne stouchal, vypada ze drzi a dokonce pod mostem tak jako by nic, kousek stranou stoji hasici, ze jako kdyby neco. Tak jsem si to pekne prelezl, povesil, strachy se klepal jen trochu a zacal spoustet ten zadek dolu. Kdyz uz jsem myslel ze mam hlavu niz nez kecky dostal jsem povoleno posunout nohy a pak jeste jednou a hopla, uz jsem si jen tak visel pod mostem. Trochu me z toho soupani po spagatu palili ruce, ale je to nadhera.
Pak jeste obed, trochu pozdni ale obed. Jehneci, brambory, salat, tzatziky, hranolky, vino, zakusek, no proste hrozne moc jidla a nakonec jen asi za deset euro an osobu. Take prijemne prekvapeni. Pak znovu do auta a pres nekolik zastavek v rodnych vesnicich spoluzaku a nekolik kav domu.
Takovy obycejny patek...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | 24. května 2008 v 10:37 | Reagovat

proste ti jenom priserne zavidim :). a je to moc pekny text!

2 Plysovej_kaktus Plysovej_kaktus | 24. května 2008 v 21:46 | Reagovat

No vidis, clovece... ty se tam asi moc nenudis :) skoda, ze nemas vodotesnej fotak.

3 bratr bratr | 25. května 2008 v 17:53 | Reagovat

tak to mam co delat aby jsem te triumfnul.

4 děda děda | E-mail | 28. května 2008 v 23:22 | Reagovat

ty bejku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama