tak jsme se pekne prosukali peloponesem

27. března 2008 v 18:55 | Ondrasek
Jelo se na vylet. V utery vecer to nekoho napadlo, ve stredu vecer jsem vyzvedli auto, a ve ctvrtek rano se jelo.... proste jen tak

Koncepce vyletu
Zacnu od... no, odkud?... Utery vecer. Klasicky, uz takova tradyce kazdy tyden, erasmus party, spatna erasmus party, ale uz je holt takova. Pribehla Veronika, polska architekta, ze pojedeme na vylet. Objet Pelopones, pekne dokolecka. Tedy musim podotknout ze takhle presne to nerekla, znelo to nejak jako: "sme se rozhodli ze pojedeme na vylet, a ty pojedes s nami, jo a budes ridit..., jsi jediny ridic, takze bez tebe vylet neni." Lehce rozjareny, po nekolika pivech, jsem samozrejme okamzite souhlasil. Veronika ma dobrou vyridilku a tak se ji podarilo behem dalsiho dopoledne nekde vykecat auto. Z pujcovny, ktera vypadala docela solidne a za 120 euro na 4 dni. To je vcelku hoodne slusna cena. Melo to jen maly hacek. 4 dny, 4 lide Hiunday Getz. Malinkate auticko.
No uvidime. vecer jsem si ho jeli vyzvednout, protoze se Veronice podarilo dohodnout ze auto je pujcene na 4 dni, ale vyzvedava se vecer pred a vraci rano po. Behem cesty do pucovny jeste probehl telefonat a z neho vyplynulo ze nas bude pet. Trosku mi zatrnlo, ale sranda musi byt a ja mam pohodlne misto zajistene. V pujcovne se chlapik tvaril mile, dal nam mapu a fixou nakreslil cestu z Aten ven a jeste nas nasmeroval kudy nejlepe po Peloponesu. Jenze kdyz prislo na auto zatvaril se smutne, ze pro nas to auto nema. Ze uz nema Getze, ze nam musi dat vetsi auto, ale at se nebojime ze to bude za stejnou cenu. Hiunday accent. To si asi neumite ani predstavit jak me se ulevilo. To uz je skoro velike jako oktavka. Jenom skoro, ale staci to.
Ten vecer me jeste cekalo seznamovani s rizenim po Atenach. Vsichni o tom mluvi jako o silenosti, i mistni studenti se tvari vydesene kdyz se rekne ridit a v Atenach. Ale zas tak hrozne to neni. Tedy alespon pro Prahou vychovaneho ridice. Rozdilu je nekolik. Ridici nedodrzuji nakreslene pruhy na silnici, jsou pokazde jednim kolem nekde jinde. Znaceni jizdnich pruhu, ktery je odbocovaci a ktery ne je absolutne nedostatecne, ale na druhe projeti uz se to da pamatovat. Problem jsou skutry a motorky. Klickuji mezi auty a jejich poloha je nepredvidatelna. Covek se podiva do zrcatka a nez sahne na blinkr zmeni se jejich poloha i pocet. Na druhou stranu jsou tu ridici mnohem ohleduplnejsi. Kdyz jedou v jednom pruhu tak v nem jedou a neni to jako v Praze kdy kazdy porad prejizdi z pruhu do pruhu a nekomu se nekam cpe. Takze, vysledne hodnoceni, kdyz clovek nezapomene sledovat skutry je to snazsi nez Praha.
Prkovani jsme hledali 20 minut a nakonec jsem stal skoro zavaleny hromadou odpadku, popelari porad jeste stavkovali.
Rano se vstalo. Hnusne brzo. Nalozili jsme vsechny cleny posadky, tedy Veronika - polska architektka, ta uz tu je semestr, Monika - dalsi polska architekta, ta prijela pred 14 dny a je to moje nova spolubydlici, Jolanda - studentka ekonomie z litvy a Roland - vsemi v atenach znamy jako totalni alkoholik a zvire. Vsichni jsme ho behem tech 4 dnu vidleli poprve strizliveho a musim konstatovat, ze v tom stavu, je to fajn clovek. Zcela necekane vsichni prisli vcas a v 8 uz jsem byli mimo Ateny.
Zapomenuty kanal
Prvni cesta vedla do Korinthu. Je tam dulezity plavebni kanal... ktery jsem nejak omylem cestou minuli, a pak nadherny hrad. Vysoko na kopci velmi rozlehly a krasny. Fotografie samozrejme jsou a brzy budou na rajceti. Bude to chvilicku trvat, fotilo se na 3 fotaky, mozna vlastne dokonce 5. Tady se hodi vysvetlit nazev tohoto clanku. V Korinthu jsem se zeptal na krizovatce jestli v pravo nebo rovne a od zadu se ozval vykrik : "Monika sukaj drogu!!" a uz to bylo. Od te doby se porad neco sukalo. Tri polaci v aute to je porad same posukaj posukaj a chudak cesky ridic se pak nemuze soustredit na rizeni.
Pak byla cesta na jih, se zastavkou na plazi na obede. Opravdova plaz, opravdove polske kolbasy... posadka byla dobre zasobena, nebylo to spatne. Dal uz jen krasna klikata silnice podel pobrezi, slunce, more... Zastavka v Epidavru. Anticky amfiteatr. Dokonala akustika. Kdyz clovek sedi v posledni rade, tak toho clovicka dole sotva vidi ale roztrzeni papiru slysi zcela ciste. Neuveritelne a opravdu krasne misto. Jeste nekolik dalsich zastavek a vecer jsem byli v pristavnim meste Nafplio. Pristav, kavarny, stredoveke opevneni, rekove u stolecku s kaficky a ouzem hrajou tavli. Jetse zdaleka neni turisticka sezona, a tak jsou tu jenom mistni. Chvili jsem si uzivali podvecerni sum mesta a pak zacal naz kazdovecerni adrenalinovy sport. Sehnat ubytovani. Ne ze by nebylo kam hlavu slozit, ale nechtelo se nam zustat v hotelu ktery si uctuje 30 a vic euro za noc za osobu. Nasli jsem "tourist information". Chlapik uvnitr si nas tak zmeril pohledem, studenti rikate, levne... vadilo by vam spat dohromady v jednom pokoji? Ne. Vadilo by vam kdyby to nebyl tak uplne hotel? Ja vam to ukazu... vzal nas autem (tedy jenom vybrane zastupce, me a Veroniku, vicemene jsme to spolu obstaravi pokazde sami.) Tak tedy, vzal nas autem o par ulic dal. Otevrel dvere do nejakeho domu tam byla mistnost se ctyrmi postelemi, za ni kuchyn s kanapem a hezka pomerne nova koupelna. Samozrejme ze se nam to libilo a chtel za to 65 euro. Deleno peti je to velmi slusna cena. Vzal si penize, dal nam klic, rekl ze ho mame rano nechat ve dverich do pokoje a vstupni jenom zabouchnout a uz jsme ho nikdy nevideli. Ale spalo se nam dobre.
Tahle jsem si uz dlouho nezaridil
Druhy den jsem spocitali vsech 857 schodu, co vedou nahoru na hrad. Hezka prochazka. Napul slunce, napul nezny dest. Pak byla na rade Sparta. Tam nic neni, vubec nic. Vlastne ne, je tam krasne muzeum oliv. Nova, moc hezka budova, zajimava expozice. Pak Mistra, klasater, kostel, tvrz, to vsechno vysoko v horach s uzasnym vyhledem. Jenom drobny detail, pamatky jsou otevrene do tri. To znamena, ze jsem prisli k zavrene brane. Alespon jsem si vysplhal na zed a udelal par obrazku. Mimochodem, ted uz to nebyl nezny dest, ale poradny slejvak. Z Mistry vede dal cesta pres hory. Takove serpentyny jsem nevidel ani v alpach. Krasny vyhled, uzasne hory, fascinujici pohledy, neskutecny dest. Misty viditelnost tak 20 metru, ale kdyz to trochu polevilo, ukazaly se jedny z nejkrasnejsich hor co jsem kdy videl. Serpentyny nahoru a pak zase dolu, dohromady skoro 3 hodiny jizdy. Nekolik daslich pamatek, nekolik dalsich mest jeste par hodin rizeni a se setmenim Pilos.
Lehke narodnostni problemi
Pilos je mesto na zapadnim pobrezi, to znamena ze jsme objeli uz skoro cely pulkruh. Oblibeny vecerni sport, hledani ubytovani, tentokrat jeste malinko zajimavejsi. Prvni misto, pension, zvonek, babka. Opravdu takova dobra jezinka. Nevrle "hmm.." kolik? pet lidi? no nevim, odkud jste? Polsko. "klap" dvere se zabouchly. Tak tady asi nic...
Veronika vzdycky pouzivala to Polso, rikala ze rekove vedi ze polaci nemaji penize a tak davaji nizsi cenu.
Tak co mame dal. Jedno divne misto, dost nesympaticke, za 30 za osobu. To take nebylo uplne ono a dal ... dal nic... Trochu na nas padl pesimismus. Chvili jsem hledali, pak se zeptali v kavarne a tam na poradili: "Bezte na policejni stanici" Coze? Policajty? No, tamhle naproti pres namesti... Ja bych tedy radsi nespal za mrizemi, kdyby to slo, ale co jineho. Tak jsem sli. Cedulka policejni stanice mela na sobe druhy radek, ktery rikal "tourist police" a to nam trosku zvedlo naladu. Uvnitr recky policajt, prostor naplneny kourem, pred nim 4 prazdne hrnicky od kavy, dokonce se i usmival. Velmi rozvazne se nas zeptal co chceme, pak jeste rozvazneji vylovil nejaky papir a ten nam dal. Seznam nekolika ubytovavacich mist a telefonich cisel. Stali jsem uprostred namesti, nebo spis tak drepeli a popochazeli a Veronika vzala telefon a zacala volat. Razna to zena. Halo, mluvite anglicky, klap. Ten asi anglicky nemluvil. Halo, anglicky? pet lidi na densni noc. klap. Ten asi nemel misto. Halo, klap. To nevim co se ji nelibilo. Halo, pet lidi? kolik? klap. To bylo asi drahe. Halo, anglicky? pet lidi? dlouho nic, z telefonu se ozivali zvlastni zvuky, neco jako "polonia, polonia, come come" az Veronika zavesila a chili prekvapene koukala. No, nejaka zenska rikala polonia a come, ja myslim ze to byla ta prvni co jsem u ni zvonili. Pension Agata. Ale rikala prijdte. Tak jsem prisli. Byla to ta sama babca, uz ne tolik nevrla, a dokonce, po tom co jsem se snazili konverzovat, se i trochu usmala. Nase konverzace byla nadherna. Ja jsem ji rozumel skoro vsechno, Veronika nic. Ja jsem nebyl schopen dat dohromady jedinou smysluplnou vetu v rectine, Veronika tam sazela jednu za druhou. Samozrejme, nebyly to recke vety, ale hromadka slov co zhruba, snad, davala ten spravny smysl. Takze ja poslouchal a Veronika mluvila. Vtipna dvojice. Dostali jsem apartmanek se dvema mistnostmi a kuchynskou lincickou a s koupelnou. Pak tam jeste byl balkon, s nadhernym vyhledem na more a pristav. To vse za 50 euro. Klikari.
Nejvetsi zklamani vyletu
Sobota byla slunecna, nadherna. Cesta vedla podel pobrezi. Zastavili jsem se na nekolika plazich. Urcite dokonale kitarske reviry, jenom nevim proc tam zadni nebyli. Ja bych tam hned otevrel pujcovnu s barem. Ta mista jsou totalne opustena. Ne prazdna, ale opustena. Polorozborene domy zavate piskem, nekolik rozbytych lodi. Tak nejak fascinujici a trochu strasidelna plaz. Ale jenom trosku, stacilo by malinko opravit a musi to byt uzasne misto. Jenomze tam nikdo neni.
Jeste nekolik malych archologickych pamatek po ceste a pak Olympia. Hlavni cil tohoto dne. Velka ocekavani, ta myslenka olympijskych her, myslenka ktera zastavi valky, spoji narody dohromady, to vsechno prichazi odtud, z vecneho ohne v davne Olympii, po staleti udrzovany ve dne v noci.... a ono prd. Nic tam nehori. Vazne. Sirku jsme si museli zapalit, aby aspon neco horelo. Chudak Roland se tvaril jako by mu rozslapali hracky. A navic ten den probihala zkouska oficialniho zapalovani Olympijske pochodne a mi prijeli tesne po ceremonialu, takze uz jsem jenom videli rozlozene televizni nacini a slecny co nakladaly vavrinove vetvicky a tu zrcatkovou misu do autobusu. Ale jo, ja vim ze to dramatizuju. Olymia je velmi krasna. Je to velike, bohuzel hodne v rozvalinach, ale to nevadi. Cely areal je vlastne velika zahrada, plna vkusne pohazenych kamenu a odkrytych zakladu budov a chramu, hezky popsana co je co a velmi pekne udrzovana. Velike sloupy lezi jako by je nekdo rozlozil na jednotlive kameny a pripravil si je, ze je posklada zpet dohromady. Sedive kameny, zelena trava, ruzove kvetouci stromy, kopretiny, sem tam lavicka, hodne prijemne misto.
Po Olympii nas cekal presun do Patry. Velke mesto na severu Peloponesu. Cesta po dalnici. Tedy po necem cemu tu dalnice rikaji. Silnice ma jeden proud v kazdem smeru a siroke krajnice. Pokud jedete ve svem pruhu, blikaji na vas ze je neco spatne. Standardem je jezdit po krajinci, maximalne jednim kolem v jizdnim pruhu, nebo pokud mozno uplne mimo. Prostredek je vyhrazen pro predjizdejici rychla vozidla. Idelani varianta, v jednom momente se vedle sebe potkaji dva kamiony co se vzajemne predjizdeji v jednom smeru a v druhem smeru ja co predjizdi dalsi kamion. Standardni cestovni rychlost vsech vozidel je 140 km/h. Docela vtipna cesta.
Nakonec nas dobehla Sahara
Vecer v Patras nas cekal nas oblibeny hon za ubytovanim, ale tentokrat uz zkuseni a otrli jsem , se nedali zmast a vicemene v nekolikaminutach nasli penzion za , jako obvykle, velmi rozumnou cenu. Prejedli se gyrosem, navstivili bar, potkali muj hvezdny tym za telieru a posedeli na schodech na hrad. V noci byl straslivy vitr a nad ranem bylo zlute nebe. Pak hrozne prselo. Ne dlouho, ale vydatne. Drobny problem bylo, ze ten dest prisel ze Sahary a nesl s sebou obrovske mnozstvi jemneho pisecku. Proto bylo nebe zlute. Bylo to skoro srasidelne, to ze jsou to mraky z pisecne boure ze sahary jsem zjistila az po navratu do Aten ze zprav. Mesto pokryl nanos pisku. Uplne vsechno. Vsechna auta vypadala jako by je nekdo poprskal bahnem. Nemluvim tu o nejakem lechce usmudlanem laku, mam na mysli totalne nepruhledna okynka.
Jeste jsme vylezli na mistni hrad. Pokochali se nadhernym vyhledem na pristav a sedli do auta hura zpet do Aten. Secteno potrzeno, naramne se to povedlo.
Jeste par technickych informaci. 5 lidi, 4 dny, 1013 km, 90 euro na osobu, spousta srandy.
a tady je jeste mapa...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | 31. března 2008 v 19:35 | Reagovat

těším se na fotky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama