2007-10-5 Prvni dny

7. října 2007 v 11:58 | Ondrasek
Prvni prispevek do noveho blogu….. prvni den

Asi zacnu pekne po poradku. Nejprve odjezd. Po nekolik amesicich snahy dostat z recke skoly podepsane papiry a z ceske strany jakoukoliv prijemnou komunkaci mi prisel email. Email prijemny. Email oznamujici ze kazdy ctvrtek bude sraz erasmaku v nejake hospudce v centru aten. Bajecne. Naprosto bajecne, az na to ze porad nemam podepsane papiry a do odjezdu zbyva uz jenom jediny den. Tak jsem z naprosteho zoufalstvi na tento mail odpovedel jestli nahodou ta osoba nema nejaky kontakt na Atenskou univerzitu a nemohl aby mi pomoct. Ze se omlouvam ze takhle obtezuju ale uz me nic jneho nenapada. Behem dvou minut prisla odpoved: proc jsem se s ni nezkontaktoval driv, ze to ma u sebe a to co nema muze byt do dvou dnu. Sup a uz sem mel kousek dulezitych dokumentu na svem emailu. Nikdo ji v cechach nezna ale evidentne vi co dela. Zajimave.
A tak zacal ctvrtek. Rano vstat, dojet do skoly, znova si vyslechnout prednasku o tom jak jsem si vybral problemovou zemi a jak je to nemozne s nimi cokoliv resit, a jen tak nenapadne podstrkovana informace ze sem peknej vul ze vubec do recka chci jet. Pak za babickou na obidek. Kuratko na jalovci, moc povedene. A pak jeste na skok do motola se rozloucit a do Pocernic. Nekolik hodin stravenych na balenim dratu pocitacu knizecek a zbylych hadru, az do skoro dokonaleho nervoveho zhrouceni, protoze odletam s jednou krosnou a jednim batuzkem a ma mi to vystacit na cely rok. Jeste ze jsem dostal financni pomoc od tatinka, jinak by to asi nebylo mozne.
Nasledovala vecere. Pro zmenu kure. Takhle to zni strasne ale bylo naprosto jiny a hrozne moc dobry a skoro jsem se prejedl. To je dost dulezita informace protoze dalsi jidlo se mi podarilo az po ctyryadvaceti hodinach. Odvoz na letiste. Kde k velkemu prekvapeni cekala dalsi cast loucici se skupiny. Holt necemu clovek neutece. I dkyz zmizi o par set kilometru dal stejne mu naplanuji zivot.
Cekani na letisty je dlouhe. Po odbaveni jeste delsi. Ale pozor, svetla chvilka. V letadle jsem mel pro sebe kompletni troj sedacku, takze jsem se mohl prevalovat a umistovat jak se mi libilo. Evidentne s emi parkrat podarilo usnout n apar minut a ve zcela neuveritelnych polohach, protoze jsem se jednou probral a zjistil ze strkam ponozky projizdejici slecne do voziku s bagetkami. Bud si toho nevsimla nebo jsem to delal tak casto ze ji to uz ani neprislo.
Letiste v atenach neni velike ale je dlouhe. Jezdicich chodniku je snad 20 a clovek furt jede a jede a jede. Batoh jsem nasel, hura, uspech! Prlet ve 2:50 vystup ve 3:20 a ve 4:02 uz jsem byl ready nekam vypadnout. Jenze ejhle prvni jakykoliv spoj z letiste jede az v 6:30. nezbyvalo nic jineho nez najit nejakou sedacku (samozrejme jsem zvolil tu nejmene pohodlnou) a pokusit se to nejak preckat. Rozlamany a utahany jsme pak nasel metro zaplatil 6 € za listek a vudal se podle ne zcela jasnych instrukci smer centrum aten. Vlacek v 6 rano byl neuveritelne plny. Batoh zustal na policce pro batohy a je jsem byl, zcela nedobrovolne, odvlecen alespon o 10 metru pryc. Nastesti o stanici driv nez ja vystupoval dav, tak jsem k batohu dodriftoval a pri nandavani na zada se mi dokonce podarilo nezbit tu babcu.
Jeste jedno metro, dve stanice, najit ulici, ta tam prekvapive byla, a deset inut pesky az k domovu. Jirka tu byl, telefon ho probral a dvere mi otevrel. Nathl jsem budicka a upadl do komatu.
V deset mela prijit pani domaci. V devet jsem se posadil na posteli. Ze bych spal to se mi nejak nezdalo, ale dve hodiny casu byly pryc. Tak snad ano. Sedel jsem ve svem pokojicku. 4 steny jedno okno, to ma svou velkou vyhodu, to pozdeji vysvetlim. Je tu stul zidle, postylka, skrin s tyci na raminka, ale zadnou polici a neco mezi kreslem a kanapickem. To je fajn kousek nabytku. Jsou to jakoby dve matrace na sobe a dva polstare takze pro pripadne navstevy z toho pravdepodobne pujde udelat pohodlne spani. Jinak dal uz jsou tu jenom hole steny. Jetse teda musim rizt ze jsou tu 4 lampicky ale jenom jedna zarovka. To se jeste musi doresit.
Jak jsem tak sedel na posteli prepadla me strasna uzkost. Do ceho jsem to zase vlzl, jestli ja nejsem uplnej debil vrhnout se nekam na vylet kde nikomu nerozumim do skoly ktera neni schopna nic vyresit a nepodava zadne informace. Koukal jsem na svoji krosnicku, sice pekne velika, ale kdyz to ma byt vsechno co mam, tak to neni moc. Docela silna kava, takhle tam sedet skoro se slzou na krajicku.
Pak se vritila pani domaci. Furt povidala a povidala…. Ukazalo se ze je hlavni oficialni ubytovavatelkou pro skolu ale nechapeme proc ja na jejim seznamu nebyl. Brzy byla skoro jedna (ta zenska furt kecala a kecala). Postupne se doubytovali I ostatni, protoze jsme vlastne vsichni prijeli v rozmezi dvou dnu. Jeden z nich je francouz a ma take neco spolecneho s architekturou… sice studuje historii ale jsme na stejne fakulte. Takze jsme se vsichni vydali do skoly. Prvni velka dobra zprava. Na skolni campus to trva 50 minut busem ale fakulta architektury je 15 minut pesky. Nesl jsem si s sebou dlouhy seznam toho co potrebuju zaridit vyridit a doptat. Chvili jsme behali po baraku az sme se konecne dotali do zpravne kancelare. Samozrejme byla v te budove hned vedle. Kazdopadne mi uz nedela problem ptat se uplne kohokoliv na cokoliv.
Ta pani v kancelari je sice tlusta ale ma hrozne uhrancivy oci a prijemny hlas a tak sme povidali. Pri prichodu se zeptala jak se jmenuju, a po me odpovedi nadskocila, jo to ses ty! aha. No a ty? Zeptala se toho vedle. Francouz odpovedel jmeno a ona udelal to samy. Vy dva ste ti jediny s jejichz papirovanim byl nejaky problem…a tak jsem ji odpovedeli ze bydlime spolu v byte, ze ti problemovi se nasli. No pak nam velmi ochotne odpovedela na kazdou otazku. I kdyz ponekud obsahle a pokazde to zakoncila informaci ze to nejak doresime potom. Potreboval jsem studentskou kartu, ano jiste samozrejme takhle se to dela a takhle….ale ted uz sou dve takze ta kancelar uz zavrela tak to musite v pondeli. Potreboval jsem kartu do menzy…. Jiste jiste ale kvuli tomu musite na ten druhy campus, tam uz ted maji take zavreno a protoze mame v pondeli tu schuzku tak to asi taky nestihnete, ale to je v poradku to pujde. Podle informaci a kurzu rectiny to nemam sanci stihnout ani v utery, ani ve stredu nebo ve ctvrtek ale to nevadi, vzdyt rikala ze to pujde. Nejak karta do knihovny a na pocitace … to uz jsem se ani neptal… to nam vysvetli v pondeli. Papir na potvrzeni prijezdu jsem taky nedostal ze ho napise v pondeli a dokument o prijeti na jejich skolu mi nedala protoze ho potrebuju na vyzvednuti karty a tam preci dneska nejdu…. Takze, v pondeli?...
Opustili jsme skolu a sli si dat kavu s pocitem ze sme vsechno co jsme potrebovali prece vyridili. Pohoda. Az na to ze v ruce nemam ani jedinou vec kvuli ktery jsem tm sel. Kava byla dobra. Ta prodavacka ji oznacila jako "recka kava" a byl to turek s penou jako ma presso. Hodne silny.
Zpatky doma jsem skoncil zase na te posteli se stejne sevrenym zaludkem a pocitem naprosteho zoufalstvi. Ze ja vubec opoustel svoji postylku. Ze ja vubec nakm z tech cech lezl pryc. Ach jo.
Tak jsem vybalil. Co mohlo viset visi a zbytek lezi na dne skrine, ale to se jeste nejak vyresi. Snad. Venku je krasne, nebe je modre teplota vysoka, ale dle meho nazoru zcela akorat. Koupil jsem si recke vino, nebylo nejlevnejsi, ale rikal jsem si ze na zacatek neco dobreho a setrit se bude az pozdeji. Tim se dostavam k vyhode okna v mem pokoji. Je to okno francouzske, nebo spis jsou to prosklene dvere, ktre vedou na balkon. Tedy on to neni az tak uplne balkon ona je to spis terasa. Takova terasa skoro tri metry hluboka a obchazejici kolem dokola vsech nasich pokoju. Takze vsech sest co nas tu bydli ma stejne dvere na tu dlouho velikou treasu. Terasa je zapadni a hlavne je v sestem patre. Ulice hluci hluboko dole, vyhled tak uplne neni protoze okolni budovy jsou stejne velike a anteny na strecha vyhledu trosku brani ale ne moc. Kdyz se clovek trosku nakloni prez zabradli a podiva se ulici na jih uvidi akropoli. Tak jsme se postupne vsichni sesli na terasce. Nejprve nad bilim reckym vinkem, ktere koupil Jirik. Jirka je stavar z cech. Pak jsme se dostali k memu cervenemu, ale nedopili, jeste mi zbylo, to je dobre. Jirka totiz prohlasil ze je nutne aplikovat recke produkty a vytahl flasku ouza. To uz jsme sedeli venku vsichni. Dalsi spolubydlici je francouz Louis historik umeni, Nemec Ben, vegetarian, nemka Lucia fyzicka, a svedka Despina ekonomka ktera je po matce polka a po otci rekyne. Nakonec to vecer nebylo az tak spatne, myslim ze to nejak prezit pujde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 L. L. | 9. října 2007 v 9:34 | Reagovat

Tesim se na dalsi pismenka! Drzim ti palce, at se ti vsechno dari, at uz ti daji karticku do menzy a tak :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama